Plus-sized nebo oversized: kde jsou hranice módního průmyslu?

26. května 2018 v 12:51 | Hadrářka |  Moje fashion příběhy
Stálo to sice desítky sebevražd a rozšíření více druhů poruch příjmu potravy, ale s uspokojením dnes můžeme říct, že si módní průmysl konečně uvědomil, že žena není jen prsatý kůl s vystupujícími žebry. Kromě prototypně krásných blondýn tvaru přesýpacích hodin se na mola začínají dostávat i orlí nosy, pihy, odstávající uši a mimo jiné už i kypré tvary. A tomu jsem tleskala - vyložená revoluce! Konečně bude ta mediální "krása" odrážet větší část populace než 5 %. Protože krásní můžete být bez ohledu na věk nebo fyzické atributy. Tleskala... Alespoň dokud ty kypré tvary nezačaly z mola přetékat.


Když je jedno horší než druhé aneb módní průmysl v praxi... (zdroj)


Příchod fenoménu plus size modelek bylo něco neskutečného. Když se v médiích objevily první zprávy o tom, že některé značky začaly na mola pouštět ženy velikostí 40-42, byla jsem zcela uhranuta. Své pohnutky vysvětlovaly bojem s nezdravě hubenými modelkami, které často kvůli svému povolání podstupují zcela drastické diety, či přímo hladovky vedoucí až k poruchám příjmu potravy. To je samozřejmě spojeno s dobrovolnou destrukcí vlastního organismu a špatnou psychikou nejen dotyčných modelek, ale následně i všech dívek, které se na ně příliš často dívají v časopisech.

Kdo nezažil, těžko pochopí. V pubertě se asi mnoho z nás nějakým způsobem muselo vypořádat se změnami vlastního těla. Rostly jsme, ale také nabíraly kila. Prsa nám buď vyrostla moc, nebo málo. Obličej plný beďarů, chlupaté nohy a začátek utrácení za všelijaké přípravky na holení a čištění pleti. A když vám pak vaši pitomí pubertální spolužáci párkrát řekli, že jste tlustá jako prase, protože jste měla prostě povolené břicho, bylo vymalováno. Znám opravdu krásné holky, které kvůli tomuhle dodnes nedokážou od druhých přijmout chválu svého vzhledu... A to je pár kroků od katastrofy.

Krok celosvětových společností zařadit do koloritu módy i "skutečné" tvary a dívky kypřejší, než velikost S byl tak ohromný. Daly všem dívkám najevo, že číslo na váze není odrazem jejich krásy. Což samozřejmě nebylo ostatně nikdy dřív nic jiného než pravda, která se jen neříkala v televizi. Nemusí být žádná z nás špejle, aby nás někdo miloval, abychom byly atraktivní. To ví každý rozumný člověk! Rázem se tak rozšířila hnutí podporující zdravé mínění o vlastním těle, která nabádala ke zdravé sebelásce drobných nedokonalostí, které nás v ničem neomezují. Tedy k přijetí sebe takového, jaký jsem. Protože jedině člověk psychicky zdravý, může být také skutečně šťastný a zdravý fyzicky.

To všechno bylo skvělé. Dokud se z myšlenky plus sized modelek nestala okatá reklama na cukrovku a vysoký krevní tlak. Během děsivě krátké doby se všude na internetu vyrojily amatérské modelky-blogerky, které spíš než ženu připomínaly velrybu vyvrženou na souš, a to bych tu velrybu ještě urážela. Nejsem žádná špejle a ty holky měly stehno široké jako čtyři moje! Hrdě ale prohlašovaly, že se rozhodly konečně po letech trápení přijmout se takové, jaké jsou... Tak objemné, že jejich klouby budou ve třiceti nepoužitelné a inzulin si začnou píchat tak ve dvaceti, pokud ne dřív.

V té chvíli jsem musela praštit hlavou o stůl. Módní průmysl má totiž očividně talent na to vyhnat cokoli do extrému. Nejdřív propagoval anorexii a teď se pro změnu rozhodl, že by mohl zkusit holky zabíjet podobně rychle pizzou a hranolkami. Gratuluju... Pokud není na mole holka velikosti XS, bude to XL. Normální ženy jako já, které obvykle vystačí s M, asi budou do smrti ty hnusné nezajímavé obludy. Ale že se divím, příliš normální věci prostě neprodávají...

Budu upřímná, nezávidím těm holkám. Ani těm hubeným, ani těm tlustým. Část svého života jsem přičuchla k oběma pólům. Připadat si ve všem tlustá, nebo se zase děsit toho, že mám nožky jak hůlčičky a plochý hrudník, to není ani jedno veselé. A co teprve, když jste holka, které váha ukazuje 170. Shodit pár kilo je pro vás extrémní odpírání a i když to srazíte na 100, pořád budete pěkně oplácaný kus baby. Ne, já těm holkám nezávidím a nechci, aby měly dojem, že jejich život skončil jenom proto, že jim příliš zachutnal Mekáč. Jenže já ani nechci, aby měly pocit, že v tom Mekáči započly život nový.

Přijmout se taková, jaká jsem? Jistě, dívat se na sebe jen s odporem je ostatně k ničemu. K čemu je mi ale vědět, že jsem jak sud, a ztratit veškerou motivaci s tím něco dělat? No tak, nikdo se nenarodil tlustý, všichni to víme a řekne vám to každý doktor. Moje kamarádka bojovala se svou váhou už od mala a na vině taky nebylo nic jiného než špatná strava... co naplat, že chodila na tělocvik a měla docela ráda cestování. To s vámi po bagetě s majonézou zapitou kolou ani nehne. Za hodinu běhu spálíte sotva jednu tyčinku Snickers! A ani já se nenarodila s povoleným břichem, ale co bych chtěla, když už tu zase sedím několik hodin u facebooku na zadku? Obě to víme a obě se nevzdáváme.

Jakmile se vykašlu na zdravé jídlo, jakmile přestanu měsíc trochu sportovat, hned mám problém. Zažívací potíže, úrazy, po schodech nechodím, ale plazím se. Funím jako čuně při sebemenší námaze a každou chvíli mě někdo něco tahá a bolí. Kdybych navíc k tomu měla ještě tak 100 kilo, mám pocit, že už bych nutně musela ležet ve špitále buď s rakovinou tlustého střeva nebo infarktem. Kamarádka to neměla jinak a v pubertě se už musela radila s doktory o stavu svých kloubů.

Co vám mám povídat? Byly doby, kdy jsem se neměla moc ráda. Dnes však pyšně říkám, že i přes své nedokonalosti jsem přijala sama sebe, své tělo a naučila se, že jsem krásná. To ano. Ale nikdy jsem nerezignovala na to, že to může být lepší, než je. Jsem líná a dobře to vím! Pro své tělo bych měla dělat víc. Ovšem nedopustila bych, že se takhle zanedbám. Proto mě ty přetékající holky v údajně odvážných reklamách tak štvou. Dřív nám pořád ukazovaly, jak je v pořádku nejíst. Teď nám podstrkují, že je v pořádku být chodící reklamou na smrt z monstrózní obezity. Že takhle se můžeme přijmout a spokojeně žít... Jistě, i tlustá holka může být krásná a může nosit lecjaké oblečení, ale na stará kolena budu na léčbu všech jejích chorob, kterým si naběhla vatříc, přispívat i ze svých daní.

Přeju všem dívkám a ženám, aby se nemusely trápit svým vzhledem. Proto mě baví móda, protože hledám cesty jak každého obléknout tak, že se do sebe zamiluje. Přeju každé ženě, aby byla krásná a vypadala dobře i s kily navíc. Protože to jde a za širší boky a větší hrudník se nemusí nikdo stydět! Naopak. Ale odmítám podporovat modelky, které mají velikost 48 a přes lem podprsenky jim přetéká několik kil tuku a tváří se, že je to zcela v pořádku a má to tak být. Mějte se rády holky, neprobrečte život u zrcadla. Nikdo vám za to nestojí! Ale nenechte si od nikoho namluvit, že pro sebe nemůžete udělat něco dobrého navíc. A už vůbec si nenechte namluvit, že být obézní nebo podvyživená je v pořádku.


Tak co myslíte? Budou někdy v módě taky takové holky jako na obrázku? ... Takové ty normální holky? (zdroj)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 26. května 2018 v 14:41 | Reagovat

Jedna věc je vztah k jídlu, ta druhá zdravý vztah k pohybu. To postrádám primárně. Buď potkávám lidi, kteří denně buší v posilovně, nebo naopak ty, jimž dělá problém přejít z auta do obchodu. Při vedení dětí na táboře jsem vyhodnotila jako největší problém odpor k přirozenému pohybu. Je hezké být aktivní, mít sport, který děláme pravidelně. Podle mého názoru stačí, pokud nás nezabije vyjít do třetího patra po schodech a zvládneme doběhnout na vlak, když zaspíme.
A co se dnešního mainstreamu týče, mám pocit, že se konečně prosazuje, že jsme každý individualita, a to je potřeba respektovat. Zajímavý článek!

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 26. května 2018 v 15:42 | Reagovat

Kéž by z tý podprsenky něco přetejkalo. I přes takovou velikost jsou mi úplně všechny velký a správná velikost košíčků jde snad do mínusu.

A jinak otázka, jestli někdy budou v módě "takové ty normální holky"? Nebudou. Vždyť jakmile je něco normální a člověk to vidí všude kolem sebe, proč by to ještě vyhledával za peníze. Proto není v módě ani psát o něčem normálním, běžném a každodenním, protože by to nikdo nečetl. Jestli má být něco v módě, musí to vyčnívat, jinak se tím nikdo nebude zdržovat, tak to chodí.

3 Meduňka Meduňka | Web | 27. května 2018 v 10:45 | Reagovat

Prvně jsem doufala, dle nadpisu, že článek je o oversized oblečení, které je mým oblíbeným, s velikostí 44 taky co už... :D
Ale tohle pojetí je taky bezva, takže zařazuji do výběru.

4 alpos alpos | Web | 30. května 2018 v 22:12 | Reagovat

No proč tolik lidí čeká až co se jim řekne co mají dělat a jak mají vypadat? Oni nemají vlastní hlavu? Musí se pořád dívat co dělají ostatní a co je módní? Oni nedokážou žít vlastní život a dělat to co je baví a oblíkat si to co se jim líbí? Chudinky a chudinkové, kteří se vždycky musí zařadit do řad v davu a splynout s ním...a vůbec co je vlastně normální a kdo to určuje? Záleží přece na mě...nikdo mi nebude nařizovat co mám nosit a jak mám vypadat....přeju všem dostatek sebevědomí a hezké dny

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 30. května 2018 v 23:34 | Reagovat

Krásný článek. Hrozně pozitivní, protože není o nenávisti k hubeným holkám, ale je o normálních holkách a ženách, které prostě nemají tvary modelky. Některé geneticky, jiné nedotatkem pohybu či ochoty. Já sama se k těm normálním řadím a jsem ráda, že svět si trochu začal všímat, že ideál krásy není pouze prsatá blondýnka s útlým pasem. Ale... Ale je pravda, že v poslední době se rojí spousta velmi obézních děvčat, které propagují krásu. Ono to tak totiž je normální, že z jednoho extrému se většinou přejde do druhého. Jsem ráda, že jsi na to tímhle článkem upozornila, ono totiž jde o to spíš propagovat normálnost, že nějaké to kilo nahoře nevadí, že nějaká ta nerovnost, piha nebo jizva je v pořádku. Ale ne reklamovat, že být skutečně v takhle obézním stavu je dobré, není to pro toho člověka dobré, výrazně ho to ohrožuje na životě. Tak snad se dočkáme toho, že děvčata na obrázku, my, budeme taky jednou in. :-D

6 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 31. května 2018 v 19:53 | Reagovat

Což tělo mám relativně normální. Pravda, mohla bych nějakých těch 5-8 kilo zhubnout, ale dejme tomu. To můj obličej se mi nelíbí, i když ho ostatní považují taky ze normální.
A vůbec, všichni tu píšou o tom že je třeba přijmout samu sebe, ale nikde žádný návod, jak to udělat. Obzvlášť pro ty, co se nenávidí, je to neřešitelné.

7 kate kate | 31. května 2018 v 20:37 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi na tohle upozornila. Extrémy nejsou k ničemu a lidé mají tendence na to zapomínat. A pod tohle bych se podepsala.

8 Atunai Atunai | Web | 31. května 2018 v 22:31 | Reagovat

Pěkná myšlenka, jen nesmíme zapomínat na onemocnění třeba štítné žlázy. Některé holky to pak nutně nemusí mít od jídla, jako z nemoci. Jinak, s tvým názorem souhlasím. Co je moc, to je příliš. Snad si to někdy módní průmysl uvědomí. :D

9 Lux Lux | Web | 1. června 2018 v 9:46 | Reagovat

Nemůžu ti k tomu říct křivého slova. Ano, ano. Jsem také ráda, že už se rozšířila variabilita modelek. Každá žena je svým způsobem krásná, často si třeba na jiných ženách ve městě nejdřív všimnou nádherných očí, vlasů nebo i třeba pih a pak teprve postavy.
Ale samozřejmě, najdou se lidi, kteří hledají jen správnou výmluvu. V tom případě jim nikdo nepomůže, pokud se k tomu nepostaví čelem.

10 Atheira Atheira | Web | 1. června 2018 v 13:06 | Reagovat

[4]: Tohle řekni čtrnáctiletý holce, se kterou tříská puberta a jediný, o co se snaží, je zapadnout a někam patřit. Holky tohohle věku z pravidla ten rozum nemají (existenci výjimek nepopírám) a upínají se k trendům, tomu, co ty oblíbené a pro ostatní krásné dělají, říkají... O tom to je. Ne o dospělých, co už ten rozum pobraly a tak nějak vědí, co je správné a co je pro ně nejlepší. O dospělých, kterým se podařilo si to zdravé sebevědomí a sebelásku nějak vybudovat.
Pro hromadu dětí, co zrovna měly smůlu, je to ve škole spíš boj o to, aby se ostatní nestrefovali zrovna do nich, nebyly středem posměšků... Citlivější a méně vyrovnaní pak dělají všechno možné, aby se co nejvíc přiblížili nalinkované představě dokonalosti a krásy...

11 Hadrářka Hadrářka | Web | 1. června 2018 v 14:02 | Reagovat

[1]: Mojí oblibenou je pak skupina "chodím jen z domu do auta, ale večer pak buším v posilovně", to už je vyloženě na hlavu :D

[2]: Jsem dost plochá, ale mám stejný problém - kupovat podprsenky je už horší jak džíny...
Jinak jasně, že móda je přirozeně o něčem novém, takže i neobvyklém. Ačkoli v poslední době frčí samé basicy, to je docela zajímavý fenomén. Já v tomhle případě odděluju módu od "věšáku", tedy modelky (sorry holky - nic ve zlém). A ostatně modelka klidně může být zajímavá, aniž by byla obézní nebo vychrtlá. A k tomu jsme se ještě nějak, bohužel, nedostali...

[3]: Zajímavý nápad, to možná do budoucna klidně bude :)

[5]: Jo, přesně tak. Bohužel - z extrému do extrému je normální...

[6]: Návod na to fakt není :/ Sama jsem s tím dost bojovala, přesně takhle jsem nadávala na články na netu ještě pár let zpátky. Přijmi sebe - no fáájn a jak?! ... Je to v hlavě, musí si k tomu člověk dojít nějak sám a ani pak to není 100%, stejně si občas připadá méněcenný. Asi námět na zamyšlení a nový článek...

[8]: Znám a vím na vlastním těle :) Dneska naštěstí už je diagnostika opravdu dobrá, u lidí se to hledá a aktivně léčí už v nízkém věku. Takže doufám, že dneska už je slečen s tímhle problémem minimum :)

[Smazaný komentář] Jo, jo - taky občas hledám výmluvy, co si budem povídat :D Na to fakt lék není :)

[Smazaný komentář] Díky, že to nemusím psát já :) Jen doplním, že dneska to působí hloupě, ale ono to stádové chování mělo v historii důležitou roli a má v některých situacích i velmi pozitivní dopady. Na stromech už ale nežijeme... Jsme prostě sociální tvorové, dělá nám problém žít jako zcela samostatné jednotky a není to nic divného. Viz kapitoly z vývojové psychologie a starší už pozorují na svých ratolestech :) Nehledě taky na odlišně silný tlak na muže a ženy a jejich vzhled, ačkoli nepodceňuju vůbec to, čím si musí procházet někteří chlapi.

12 Blue Jane Blue Jane | Web | 1. června 2018 v 21:14 | Reagovat

Nevím co je horší jestly hubenˇoury nebo tlustˇošky :O podle mě je nejlepší ten zlatý střed ani málo ani moc :)

13 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 1. června 2018 v 22:13 | Reagovat

Problém je, že lidé, kteří se kolem toho točí si myslí, že průměr nikoho nezajímá. Nikoho tím nešokují, neupoutají pozornost. Přitom v tomhle odvětví by leckterá žena přivítala, kdyby se pro jednou nepohybovalo v exttrémech...

14 Angie. Angie. | Web | 2. června 2018 v 1:30 | Reagovat

Znám jednu takovou plus-sized bloggerku, jede hodně na instagramu a upřímně? Je to nádherná žena, která si jistě prošla hodně věcmi, než se sebou začala být spokojená. Upřímně na tom nevidím nic špatného, přestože je opravdu dost XXL... Neznám její příběh, nevím, proč vypadá tak, jak vypadá, jestli proto, že se k tomu projedla nebo prostě proto, že má třeba nějaké zdravotní problémy... Já jsem se vyžrala, když jsem byla v pubertě a platím za to dodnes, ale jako představitelka spíš té XL skupiny (a ne, 170 kilo se fakt nerovná XL nebo velikosti 48 :D) musím říct, že z tohohle článku jsem získala trochu jiný pocity, než většina lidí, co ho komentovala. Přijde mi, že máš v určitých ohledech docela vyhraněný názory... protože ano, dost často je to o tom, že někdo žere jako nezavřenej, ale nedá se to prostě házet do jednoho pytle. Lidi si myslí, že když má někdo velikost 46, tak že nedělá nic jinýho, než že sedí doma na prdeli a žere čokoládu, chipsy a fastfood. Každý tělo pracuje jinak, některý má takovej metabolismus, jiný makovej. Jsou vychrtlý holky, který nemůžou přibrat, ať se snaží, jak se snaží, ať už jí kolik chtějí, jsou prostě furt stejný... a mluví se o nich a i ty se musí ohrazovat, že nejsou žádné anorektičky. A pak jsou holky, který prostě maj problém zhubnout, ať se děje co se děje. Několikrát týdně jsem 8 hodin na nohou a lítám po kavárně jak blázen, jím celkem málo a řekla bych, že až na výjimky i celkem zdravě, ale velikosti 44 nebo 46 jsem se nezbavila od svých tak 16 let a to ani v době, kdy jsem zhubla před maturákem nějakých 15 kilo z tehdejší váhy. Prdel mi zůstala a zůstane vždycky (a říkám prdel ne proto, že chci být sprostá, ale proto, že to víc vystihuje situaci :D). Myslím, že dost lidí by se mělo pozastavit nad tím, proč vlastně ten člověk vypadá tak, jak vypadá, než ho zařadí do škatulky "žere mekáč každý den". Jsou tací, ale fakt to neplatí pro všechny lidi s větší velikostí. Měli by lidé, co mají 170 kilo řešit, že mají 170 kilo? Ano. Ale měli by je za to lidi soudit, když neznají důvody? Tenhle článek ve mně vyvolává směsici pocitů, ty výše zmíněné jsou mezi nimi.

Na závěr bych teda chtěla dodat, že módní průmysl je obecně dost hrozná záležitost, ať už je to kterýkoliv extrém, protože akorát dává lidem pocit, že existuje nějaká norma pro to, jak by měl člověk vypadat a naprosto tím ničí mnoho mladých lidí, kteří tak vypadat nemůžou, ale chtějí. Ostatně i já patřím mezi oběti téhleté propagandy vychrtlin a dlouho mi trvalo, než jsem se konečně smířila s tím, že hubená nikdy nebudu, protože k tomu nemám ani genetický dispozice a ani hormony dostatečně v cajku... a naučila jsem se mít ráda aspoň některý věci na sobě, mezi které teda moje zadel nepatří, ale jednou se tam třeba taky dostanu :D A obdivuju každého, kdo je schopný být spokojený sám se sebou, jako třeba ty plus plus size bloggerky. Sice budou mít časem zdraví v hajzlu, ale třeba ho maj v háji už teď, třeba ho maj v háji od narození a proto jsou takový, jaký jsou. Tak nesuďme, přátelé, pokud to nevíme. Může to být mekáč, ale mnohdy taky nemusí. Hlavně, když jsou spokojený oni. Upřímně já z těhle typů blogerek získávám spíš tu pozitivitu, že by měl člověk milovat sám sebe, ať už je jakýkoliv, než pocit, že by říkaly, že je okej mít 150 kilo... Ale to si musí už každej přebrat sám. Dokud se nezmění přístup lidí v módnim průmyslu, pořád tu budou holky zvracející svoje obědy, které chtějí vypadat jako kostry, protože to je prostě ideál krásy. Anebo třeba naopak, jak naznačuješ, se to zase obrátí. Já bych řekla už asi jen tolik, že prostě žij a nech žít... neni to zdravý mít 170 kilo, ale když je maj, je to jejich věc a jejich život, ať už je to jejich volba nebo ne. Když jsou šťastný, tak ať jsou šťastný.

15 Hadrářka Hadrářka | Web | 2. června 2018 v 13:07 | Reagovat

[14]:  Jo, rozhodně mám vyhraněný názory – ono nejde mít je nějak oploštěný po hodinách na google scholar, youtube (takže i BBC), přednáškách z fyziologie a hlavně hodinách prožitého života s lidmi naprosto odlišného kalibru. Poznámka jen: výživovým poradcům se snažím vyhýbat, to je občas kvalitní šarlatánství, ale to už je spíš subjektivní názor leckomu to pomohlo :)

Poznala jsem opravdu široké spektrum lidí a vtipná věc, všichni měli problém s váhou. Bez ohledu na to, jestli to byl problém reálný, nebo jen blok v jejich hlavě. Znám lidi, co mají problém přibrat kvůli zdravotních potížím, i ty, který jsou prostě hubený „protože proto“ :D Znám lidi, co jsou vegani a jsou hubení i tlustí, znám lidi, co se nenáviděj za svůj zadek a pořád dietujou a klevetěj, že nemůžou zhubnout, i lidi, který měli obezitu, sedli na dietu a shodili. A znala jsem jich většinu dost dobře právě i s jejich příběhem, takže nemluvím o něčem, o čem bych tušila jen povrch. Jsem sice váhově v cajku, ale jsem krapet posedlá hledáním právě toho, co stojí za tím, že někteří lidi jsou tlustí/hubený. (Takže mám taky hluboké pochopení pro všechny anorektičky i bulimičky, protože tuším, jak do toho spadly a jak snadný to je stát se posedlý váhou...)

Rozhodně nevidím lidi s nadváhou jako Mekáč+gauč, možná jsem ani dřív neviděla, protože se mnou chodili do školy, takže bylo na vlastní oči ověřitelný, že se kolikrát hejbou násobně víc než já a Mekáč ve městě nebyl, takže nezbývá, než přiznat, jak se věci mají :D Ale co vidím, když potkám člověka s nadváhou, je nějaký očividný problém, který může mít různý původ, ale většinou je řešitelný. A jasně, znám ten blbej pocit, kdy ti okolí radí, co dělat líp a ty je odbýváš s tím, že už jsi to zkusila, ale bylo to naprd. (V mém případě problémy spojené s intenzivním užíváním PC – bolesti zad a zápěstí, skříplé nervy...) Jasně, zkusím cvičit a pak akorát nadávám, že jeden dne cvičím a druhý den mám křeč v zádech a je to celé na ho*no, pořád mě ty záda a krk bolí... ale prostě si jen kriticky nepřipouštím fakt, že u toho počítače sedím celé hodiny v kuse bez hnutí a jedno cvičeníčko nic nezachrání. No nebudu ani rozvádět svou blbost v tomhle ohledu, je to do nebe volající :D Kdykoli jsem někde pak někde pár dní bez PC, jak je mi dobře a zádíčka ani nepípnou, že jo :D Fakt to znám, nesnáším, když mi druzí říkají, že je to moje chyba a dělám něco špatně, ale ona je, jen jsem si nikdy nespočítala, kolik hodin u toho PC sedím. A problém útlý/široký je úplně stejná dimenze, bohužel...

První věc, kterou je dobré říct: tloušťka není v genech. Respektive neexistuje gen, který když člověk zdědí, bude automaticky tlustý. Existují jen mutantní geny pro některé enzymy nebo jiné srandy – což pak vede k metabolickým poruchám a ty teprve způsobí obezitu. Obezita je snad vždycky sekundární projev nemoci a je nějakým způsobem léčitelná, nebo se dá brzdit. Jasně, jsou opravdu hodně vážné případy mutací, které způsobují nekontrolovatelné přibírání, ale let‘s be honest... jsou dost vzácné. (Viz například Cushingův syndrom: https://www.wikiskripta.eu/w/Cushing%C5%AFv_syndrom ) I zmíněná štítná žláza musí být fakt hodně porušená a ani tak nemusí dojít ke tloustnutí, může to mít i úplně opačný efekt, záleží na charakteru poruchy (laicky a asi mírně nepřesně řečeno, když funguje málo - tloustnutí/hodně - hubnutí).

Ok, co je geneticky dané je ukládání tuku v těle, respektive jeho distribuce. Ano, prostě ta „zadel“ je čistě ženská věc :D A já jí teda ženským občas závidím, protože já jsem na pohled spíš opačné pohlaví a ženské bez zadku... známe ty blbé pánské vtipy, že? :D

Druhá věc: většina lidí má podle mě problém kritického náhledu na vlastní stravu, a to včetně mě. Třeba ještě donedávna se nikde moc neříkalo, kolik energie je ukryté v alkoholu, ačkoli všichni vědí, co je to „pivní pupek“ a že to není vtip. Většina lidí, co znám, má fakt nepříjemnou tendenci k pití. A přiznat si, že ožrat se do mrtě není v pořádku? Ano, někteří to zvládnou a za týden hurá si to zopakovat. Tomu se nedá pomoct, fakt ne. Ale to je špička ledovce... Teď jsem koukala na relativně nový způsob potravinové pyramidy, dneska frčí potravinový talíř. A když si člověk uvědomí, že půlka každého jídla by měla být zelenina... No, tak to se stydím i já :D Kdo to má? A takhle se máme správně stravovat. A je to fakt – víc zeleniny = snížení krevního tlaku, BMI, rizika rakoviny tlustého střeva (takže jednoduše častější sezení na záchodě, protože tělo přijímá více špatně stravitelných částí aneb koukněte se na koně, co kadí, když žere trávu...). Další věc jsou třeba skryté živiny v sodovkách (cokoli slazeného k pití...), prefabrikovaném jídle (zase hlavně cukry), některých cukrovinkách (o hořké čokoládě ani prd, ale taková jedna snickers) a přílišný příjem proteinů = taky přibírání na váze (každý kulturista to zná).

Víc třeba tady: Baines, et al. (2007). How does the health and well-being of young Australian vegetarian and semi-vegetarian women compare with non-vegetarians? Public Health Nutrition. / Craig. (2009). Health effects of vegan diets. The American Journal of Clinical Nutrition. / Food Pyramids and Plates: What Should You Really Eat? Harvard School of Public Health. 2007

Třetí věc: z fyziologie jsem pobrala docela zajímavý koncept „kompatibility živin“ aneb konečně jsem tak nějak pochopila, co se děje v játrech a střevu. Naše tělo si umí rozmlátit všechno přijaté na kousky a poskládat z toho jiné věci. Takže z přebytku cukrů si klidně udělá tuky apod. Kdekoli nám tím pádem přebývají živiny, tak ty se prostě uloží, využijí... Ok, to je dost zjednodušené, asi budu ráda za opravu, ale naše tělíčka zkrátka hospodaří jako pravé hospodyňky spořilky.

Čtvrtá věc: půl hodiny kardia denně zrychluje metabolismus (... takže pak máš víc hlad a žereš :D nic špatného, jen logika...) a cvičením lidi naberou svaly a zpevní tělo, což je fakt dobře, jenže tím reálně moc nezhubnou a většinu dělá fakt ta strava. Jo, nevěřila jsem tomu, taky jsem si říkala, že většinu dělá moje lenost, ale nové studie na to docela hledí skepticky. viz video z Tedu, ale je toho už i víc: https://www.youtube.com/watch?v=eXTiiz99p9o  - krom toho určitě doporučuju dokumenty BBC jako „The Truth about sugar“, „The Truth about Slim People“ – jsou fakt inspirativní i pro mě :D

Takže asi zklamu většinu matek – máte tlusté dítě? Sorry, bude to prostě v jídle. Má k svačině jabko nebo musli tyčinku? A jsme u toho... Co se v poslední době ukazuje (a směle říkám, že jsme konečně v době „zdravých diet“ a víme, jak na to): člověk nesmí hladovět! musí jíst do sytosti, ale měnit poměr toho, co jí, tzv. moderní trend plant-based diet, ale fakt člověk nemusí být vegan, aby zhubl... (naopak vegani mají problém s nedostatkem vitamínů B12, který není v žádné kytce – a někdy i D a vápníku). K tomu je pak nutné přidat intenzivní pohyb (běh vždycky lepší než chůze), aby při hubnutí neubývaly svaly. Určitě se mrknout na veganské, vegetariánské recepty a popřemýšlet nad tím, kolik druhů a jaké množství ovoce a zeleniny jím (kašlat na avokádo, spousta lidí vůbec nejí řepu, celer, brokolici...).

No a poslední věc - čas... Napravit něco, co nějak jede už léta, trvá. A hlavně nesmí se to dělat přes odpírání. Když mám chuť na hranolky, kašlat na to, dám si hranolky. Ale učím se už pár let cpát co nejvíc zeleniny do každého jídla. Alespoň čtvrtina jídla kytky a musí mi to chutnat. A že já jsem fakt mlsná koza... :D Ale když se člověk zamiluje do vaření, najde si cestu k různým surovinám, vyzkouší je, nechá si poradit od lidí, co to dělají déle... jo, jde to změnit i jídelníček milovníka Mekáče a vážně hranolky z Mekáče, jsou prostě hranolky z Mekáče... to je tučný zlato :D

Takže jo, jak říkám – nemá cenu trávit život nenávistí k sobě samému. Jaký smysl takový život má? Ale je důležité hledět kriticky na to, proč mi nejde zhubnout. Jestli třeba prostě jen nepřehlížím nějaké možnosti, jestli není něco opravdu důležitého, co mi nedošlo. Myslím, že to je ten největší problém. Možná si ani tolik nenalháváme, že to nejde, ale prostě nevidíme ty možnosti, protože nám je nikdo neukázal... (Nebo si neumíme spočítat, že šest hodin v kuse nad klávesnicí, je blbost – opakuji, jsem v tomhle fakt dement :D )

Je super, že se nevidíš černě, je to fakt k prdu – člověk má žít a užívat :) Ale jestli máš chuť to zkusit, určitě zkus. Já myslím, že cesta tam určitě je, i kdyby výsledek nebyl vyloženě kýžený. Jsem ráda, že ty holky na netu mají pozitivní přístup bez ohledu na váhu, protože zdravý na duši = zdravý na těle. Ale co mi vadí, že tím (ne)nápadně naznačují druhým, že něco, co reálně jde změnit, vůbec změnit nejde. Že pohřbívají tu přirozenou snahu lidí, dělat něco lepšího pro sebe. „Kašli na to snažení, měj se rád...“ Dang, život ale je o tom se snažit, tak to prostě je... Zadarmo nic není, ačkoli chytrý člověk ví, že předřít se kvůli tomu taky nemusí. (Viz ta ujetá mánie chození do posilky a sdírání vlastní kůže za peníze.) A je to tak všude – ve vztahu, v práci, ve studiu – vždycky dojdeš do bodu, kde se ti zdá, že není úniku, že už není řešení, že jsi zkusila všechno. Že máš za sebou třeba 20 pohovorů a pořád nic, tolik borců jsi potkala a žádná jiskra, učíš se týden a pořád dutá... A pak zjistíš, že se ti líp učí přes obrázky a ne čtení, že možná hledáš ty chalany na špatném místě a že tu práci ti nakonec taky daj, i když je fakt úděsný ji hledat.

A je fakt, že prostě nikdo s tím nic neudělá, dokud budou ve sportu i módě lidi, který vidí ostatní jen jako soubor nějakých mír a vah. Dokud budou v těhle odvětvích nějaký předpisy na výšku, váhu, obvod hrudníku a stehna, tak se nepohnem vůbec nikam :/

16 Poustevnice, čarodějka Poustevnice, čarodějka | E-mail | Web | 2. června 2018 v 14:53 | Reagovat

Pěkný článek. S tím orlím nosem jsi mě potěšila. Po letech jsem nepoznala spolužačku ze střední, protože si nechala předělat svůj luxusní, organizační, orlí nos na tuctový nosánek. Tvůj článek je potvrzením toho, že každý problém je ve skutečnosti dar a posune nás dál, pokud se k němu správně postavíme.

17 Eli Eli | Web | 3. června 2018 v 8:42 | Reagovat

Skvělý článek.
Podle mě je fajn, že se plus size modelky začaly objevovat na molech, ALE jde taky o to, jaký mají přístup ke svýmu tělu. Pokud mají svoje tělo rády, starají se o něj, jedí zdravě, nedělá jim problém nějaká ta fyzická aktivita, pak ok, jsou to zdravé holky, které prostě jenom od pána Boha nedostaly hubenou postavičku. Ale pokud jsou to holky, který se ládujou Mekáčem, dělá jim problém popoběhnout na autobus a ještě se chlubí tím, jak jsou krásné a že za to vděčí hranolkám, tak to prosím ne. Každej extrém je moc. Díky bohu, že jsem si našla nějakou zlatou střední cestu - cvičím, běhám, jsem relativně hubená (ne jako na kost, ale taky mi zbytečně nepřetékaj špeky), ale nedělá mi problém občas si ty hranolky a zmrzlinu dát...

18 padesatka padesatka | E-mail | Web | 3. června 2018 v 19:27 | Reagovat

Moc pěkný článek.
Také si myslím, že obezita je prostě ze žrádla, ze vzduchu těžko. Tlustí lidé lžou stejně jako alkoholici, když tvrdí, že nepijí. Problémy se štítnou žlázou má malé procento, a ti se většinou hlídají.
Tlustí rodiče mají tlusté děti...začarovaný kruh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama