Jsem taková ta typická holka, co tráví volné chvilky pobíháním po obchodech a ochmatáváním oblečení. Zatímco můj drahý je takový ten typický muž, který se obchodním centrům vyhýbá obloukem, a když už nutně potřebuje něco na sebe, není ochotný strávit v jednom obchodě víc jak pět minut čistého času, ideálně si nic nevyzkoušet, jen to popadnout, zaplatit a vzít nohy na ramena. A tak se pokaždé trochu přetahujeme o velení, protože já jsem ještě pořádně neprohlédla stojan se slevami a on bude radši nosit košili po dědovi, jen aby tu nemusel tvrdnout. Typické, že? A přeci na tom vlastně nic běžného není...


