"Všechno tam smrdí a bůh ví, kdo to nosil! Fuj! Co když měl nějakou nemoc a vši a kdo ví, co ještě! V životě bych to na sebe neoblíkla!" - takhle nějak obvykle hovoří moje maminka o second handech všeho druhu. Přitom když jsme byli malé děti, oblečení z druhé ruky bylo přitom vždy její spása. Jenže to bylo oblečení, které bylo od našich tetiček, strýčků, bratranců a sestřenic, nikoli od někoho, koho ona v životě neviděla a nikdy ani neuvidí. Její obavy tedy vždy byly pochopitelné. Ale je dnes opravdu na místě bát se o své zdraví při nákupech v sekáčích? Jak je to s hygienou second handů? Hledala jsem pro vás odpovědi!





